O stavitelském umění a podstatě univerza. Kniha propaguje architektonické prostředí podporující vitalitu - tedy takové prostředí, které pozitivně ovlivňuje přirozenou lidskou schopnost žít, růst a vyvíjet se v souladu s vrozeným lidským spřízněním s přírodními systémy a procesy.
Texty obsažené v této knize si nekladou za cíl objevit jedinou pravdu o čase v architektuře a prostorových vztazích, které ji formují. Jsou to úvahy, které by snad mohly naznačit některé vztahy a vazby prostoru a času, na které je, podle mého názoru, dobré myslet při tvorbě nových staveb. V překotném životě tvůrčího architekta na ně nebývá vždy čas ani síla.
Zamyšlení nad proměnami vzájemného vztahu. V četných publikacích zabývajících se dějinami umění nebo architektury se kvalita děl posuzuje většinou odděleně, což je někdy na škodu věci. Autor zkoumá fenomén vzájemného ovlivňování umění a architektury a sleduje historický vývoj tohoto procesu. Kniha s bohatým obrazovým doprovodem nám má především připomenout, jak naléhavě člověk ke svému plnohodnotnému životu a rozvoji potřebuje kvalitní prostředí, které může být tvořeno zase jenom kvalitní architekturou a