Niekoľko rokov po vojne, už koncom obdobia prídelových potravinových lístkov, a teda doby vhodnej na čierne obchody, Vinco Bognár prišiel večerným rýchlikom do Budapešti... Autor: Ákos Kertész
Večer na Prvního máje, sotva doznělo v tlampačích slavnostní dunění moskevských děl, zaslechl obvodní inspektor milice Jegorov střelbu z pušky. Jegorov odhodil právě zapálenou cigaretu, rozdrtil ji, podpatkem, navyklým pohybem si upravil kožené pouzdro na revolver a vykročil uličkou za zvukem výstřelu. Autor: Vsevolod Kočetov
Keď Nevada docválal na cestu, obzrel sa cez plece. Uličkou, ktorú si prekliesnil húfom ľudí, videl späť do kruhu, kde ležali traja mŕtvi chlapi. Z jeho pištole pomaly stúpal belasý dym a rozplýval sa v povetrí. Tvár Bena Ida zmrštená kŕčom bielo svietila v slnečnom svetle ...... Autor: Zane Grey Autor: Zane Grey
Večer Prvého mája, sotva v reproduktoroch zatíchlo sviatočné dunenie moskovských diel, úsekový veliteľ milície Jegorov počul streľbu z pušky. Jegorov odhodil práve zapálenú cigaretu, rozdlávil ju podpätkom zvyčajným gestom napravil si púzdro revolvera a vykročil uličkou smerom, odkiaľ doliehaly výstrely. Autor: Vsevolod Kočetov
Jánošík!Jánoší-í-í-ík! Prenikavý starecký hlas barmana ozýval sa úzkou chodbou ,ktorá viedla z grilu dolu tuctom schodov k toalete.Jánošík pomaly otvoril dvere a zamrmlal: Čo sa zase stalo? Barman nabral dych. Autor: Stefan Heym
Anděl s vyklenutými křídly a štíhlýma vypjatýma nohama se navěky snášel, rozpínal ruce, natáčel je dlaněmi vzhůru k záři a v obdřadné pokoře skláňel svou mladistvou úzkou hlavu s dlhouhými zlatými vlasy, které letem zůstávaly zježené a chvěly se. Udiveným prostorem vál navždy se ztišující a nikdy zcela ztišený úděsný šum obrovitých křídel... Autor: Edith Pargeterová
Zmrákalo sa. Viezli sa cez les hore úzkou blatistou cestou - predné kolesá si horko-ťažko kliesnili cestu pomedzi hlboké trhliny, vymleté jarnými lejakmi - a keď vyšli na vŕšok, pred nimi sa rozprestrel taký prekvapujúci výhľad, že mladý muž pri volante zabrzdil. Zľava mali šíru pláň, sprava rozložitú chatu s červenou strechou, pred ňou pažiť s vysokými brezami, ktorá sa zvažovala niekoľko desiatok metrov a náhle sa končila..... Autor: L. Woiwode
Vondrákuc a Kalinuc statek byly od sebe odděleny úzkou, zděnou zídkou, v niž byla malá vrátka. Deštěm a dlouholetými nepohodami zvětralo hnědé dřevo a když jednou podzimní vichřice vyvrátila branku z rezavých pantů, sedlák Kalina vysadil bez nějakého dlouhého přemýšlení zbytek dveří a od té doby byl mezi oběma dvory volný průchod. Smával se Vondrákuc vejminkář, že je zbytečná i ta zídka, protože oba rody od jakživa žily spolu v sousedské svornosti a lásce.... Autor: Hančí Baarová ...